|
Letní okurková sezóna 2004 je pomalu za mnou, samci se rozpustili v
mléce a to nám při vycházkách na Hostýn ukrátilo čekání na podzimní
úrodu. Léto sice nebylo vůbec podle mých představ, letní zásoby se
dokouřily už na jaře a celkově, na to, jak si vždycky říkám, co to
nebudou za letní úlety, se vůbec nic úžasného nestalo. V tom případě
nechápu, jak se můžu vždycky těšit na léto. Asi bych se měl začít
těšit i na zimu (kterou ze srdce nesnáším), jinak se můžu na léto
těšit do padesáti a stejně to bude k ničemu. Chtělo by to způsob,
jak zimu nejlépe prožít, ale jedna z mála možných variant je
posezení s přáteli buď v nějaké špeluňce nebo doma u kafe, vína,
kořalky. Spolu s vytáhnutím nějaké stylové vodní nebo obyčejné
dýmky, s napěchováním chutného tabáku a samozřejmě nějakého
magického koření. No zkusim to, nic jiného mě na zimu přece jen
nenapadá, protože zimní sporty opravdu nemusím. Jsem přece jenom
takový ten typ pohodáře (někdo tomu říká flákač), co si dá nohy na
stůl, usrkne kávy a něco si přečte. Nicméně zima je přece jenom
ještě daleko a ten úžasný tajemný podzim před námi, takže myslím, že
je ještě pár měsíců na co se těšit. Letos jsem obzvlášť zvědavý, neboť jsem měl od minulého roku 3 roky venku pěstovanou samici Polární záře a velice pozoruhodně rozvětvenou, voňavou, s nezvyklým zakroucením listů skunkovou kytku Nebuly. Bohužel samčí. I když jak se to vezme - otec i matka letošní budoucí úrody nejsou žádní chudáci. Škoda jen, že po otci nebylo zděděno zajímavé listoví. Také tenhleten mix jaksi dlouho zraje (to mi potvrdilo více známých, kteří dostali semínka), což by mohlo znamenat silnou úrodu (se kdyžtak pochlubím :), tedy pokud neuhnije v listopadových přeháňkách. Až budu mít k dispozici nějaký foťák, rád bych nahodil nějakou letošní minigalerii. Zatím můžete napravo shlédnout matičku Polárku (nahoře) a tatíka Nebulu. |
  |
